Možná se vám také už někdy v životě stalo, že jste si něco vymysleli, naplánovali a pak čekali, že se to stane přesně podle vašich představ. Ale ejhle, čas plyne, plány se boří a vy zažíváte veliké zklamání. Všechno je jinak, vy se možná zlobíte na celý svět a donekonečna si kladete otázku: „PROČ?“ Vždyť plán byl dokonalý, představa dotažená...
Žijeme v dokonalé době. Ano, je mi jasné, že by se hned teď dalo namítnout, že to teda ne. Ale já si za svým tvrzením stojím. Proč? Protože i když se dějí věci, které se nám nelíbí, tak se stále máme více než dobře. Žijeme v míru, bez pocitu hladu. Máme kde bydlet a kde pracovat. (Samozřejmě většina z nás.) A...
Je to opravdu tak. Také se vám někdy v životě stalo, že jste něco chtěli a nedostali to? A nemyslím tím nové auto od Ježíška. Myslím tím takové ty „obyčejné“ věci jako je láska, uznání nebo úspěch. Moc jste to chtěli a možná stále chcete a tak nějak máte pocit, že se vám to vyhýbá? Že to prostě není ono?...
Grace se nadechla a stoupla si na váhu. Tušila (možná i věděla), že to číslo, které uvidí, ji nepotěší. Ale tohle opravdu nečekala. Naposledy se vážila asi před rokem. To se ještě cítila dobře. Starala se o sebe, jedla jakžtakž zdravě a tak akorát a hlavně přestala kouřit a pití alkoholu omezila opravdu na minimum. Tak jí to vyhovovalo. A i tu čokoládu, kterou...
„Hlava jako střep“, „hlava na prasknutí“, „zamotaná hlava“, „přetížená hlava“, „bolavá hlava“,…. Asi to znáte, že? To vaše myšlení vám dává občas pěkně zabrat, co? Je samozřejmě super vymyslet báječnou dovolenou, úžasný pracovní projekt nebo dokonalou oslavu narozenin. Ale ne nadarmo se říká: „Všeho moc škodí.“ A tak to platí samozřejmě i tady. Když je myšlení moc, je...
Grace se usmívá, když se dívá na svoji dceru, která právě dnes slaví dvacáté narozeniny. Celou její oslavu zorganizovala sama a je na sebe náležitě pyšná. Moc se jí povedla. Když teď většina hostů odjela, má čas si na chvíli sednout a nalít si skleničku vína. A jak se dívá na dceru, tak nějak automaticky jí myšlenky odletí do doby, kdy jí samotné...
„Chtěla bych zažívat vnitřní klid“, povzdechla si Grace, když večer usínala. Zase se jí v hlavě, už poněkolikáté za sebou, promítal zpětně celý den. Pěkně od rána, kdy to zase nevydržela a křičela na děti, protože se jí zdálo, že jsou moc pomalé, přes čas, který trávila v práci a zase ji tak hrozně štvala kolegyně, která donekonečna omílala, co se...
Grace stojí u regálu v obchodě a vybírá si čokoládu, kterou si koupí. Nějaké jsou v akci, jiné má ráda a jiné nemusí. Zvažuje všechny možnosti. Nakonec si vybere tu oblíbenou, ale protože má domů ještě dlouho cestu, tak si do košíku přihodí ještě jednu malou čokoládovou tyčinku, mléko, vajíčka, sýr a jde zaplatit. A samozřejmě tu tyčinku rozdělává hned za dveřmi obchodu....
Když si myslíte, že to vydržíte, tak to nevydržíte….. „Tak a zase celá snědená čokoláda, až je mi z toho úplně špatně. Jsem neschopná, hrozná, tlustá a nemůžu se na sebe ani podívat,“ řekla si Grace, když šla večer spát. „Od zítřka se sladkého ani nedotknu! Dál už to takhle nejde, už toho mám plné zuby!“ Tý jo, a když...
Je až s podivem, jak umíme být někdy naivní. Samozřejmě se tím nechci nikoho dotknout. Je to jen prosté konstatování. Žijeme své životy, každý tak jak nejlépe umí. Někdo sportuje, někdo se raději válí doma na gauči. Někdo má rád sladké a tak je pro něj samozřejmostí, že denně sní celou čokoládu, někdo si dá cigaretu a vínko, někdo...
Petra Šorfová