Není nutné se stát matkou roku

„Tak a už to všechno vím. Po přečtení téhle knížky to budu dělat už jen dobře. Všechno. Budu prostě dokonalá matka. Trpělivá, usměvavá, chápavá, spravedlivá a milující. Začnu hned zítra, je to tak jednoduché. Mám pocit, že i všechny mé kamarádky to zvládají. Takže co, není to přece žádná věda. 😊

A když se tak dívám na ty mé spící andílky, tak úplně vidím, jaká to bude zábava a pohoda. Už žádné stresy ranní ani večerní, žádné dohadování a hádání. Začneme hned ráno. Ani z té dokonalé představy ideálního domova nemohu usnout. Cena pro matku roku mě určitě nemine! 

A opravdu, ono to jde. Ráno jsem plná energie a vše je zalité sluncem. Vstáváme o něco dřív, abychom to všechno stihli v pohodě. Oblékání a ranní rituál v koupelně proběhl bez větších dohadů a i snídaně se konala v poklidném duchu. A už je čas odejít. No, trochu se zdržíme při malé hádce dětí, ale bravurně to vybalancuji a můžeme vyrazit. Program máme nabitý. Dopoledne v mateřském centru, kde vedu výtvarný kroužek. To, že si dcera vyžaduje moji pozornost je samozřejmé a tak jí ji také dám. Jsem přece dokonalá matka. Zvládám úplně všechno. Sbírám jeden plusový bod za druhým. 🤗

I ten oběd se mi dnes opravdu povedl. I když je jen docela jednoduchý. Mohla bych na svém vaření více zapracovat a věnovat mu více času a zítra uvařit třeba něco výjimečného. No, něco naplánuji. Žádný problém.

Ale teď děti do postele a alespoň na chvíli si dát oraz. Mám toho vcelku dost. Ono to dokonalé mateřství je dost náročné. Děti kupodivu usnuly docela v pohodě. Tak hurá, mám teď hoďku pro sebe. Jenom dám prát prádlo a pak si dám kávičku a nohy na stůl. Jejda, ono tady je ještě nádobí a ta podlaha je fakt už hrozná, takže ji ještě rychle setřu a vlastně jo, ještě tu koupelnu trochu dát do kupy, …. A je po spaní. Čas pro mě se nějak vytratil. No, nevadí, dám si kafe odpoledne na hřišti. Tam si děti pohrají s kamarády, než půjdeme na odpolední představní do kina.

Takže jo, můžeme vyrazit. Svačina je sbalená. I vše ostatní nachystané. Doma docela pořádek. Přece jen se vrátíme až večer. Starší dcera je nadšená, ale ta mladší je táák pomalá. Asi se rozhodla, že se jí nikam nechce. Vždyť s tím ale přece souhlasila. A teď dělá všechno pro to, aby nikam nemusela. No, nějak to zvládám. Jsem přece dokonalá matka. Jdeme sice skoro o hodinu později, ale co se dá dělat. Už vidím ty pohledy kamarádek na hřišti. Tý jo, jak to jen zvládají? No nic, na takové myšlenky není kdy, musíme jít. Už na sobě začínám cítit únavu, ale dělám jakoby nic. 😥

Na hřišti si snad trochu odpočinu. Ale jak mě vidí ostatní děti, chtějí, abych si s nimi šla hrát. A co by ne, když si to přejí. A pak už honem do kina. To se také neobejde bez komplikací. Tentokrát zase nechce nejmladší syn. Ty dvě hodiny na hraní mu nestačily. Ale nakonec to stíháme. Kino hrůza. Měla jsem si zjistit víc o tom, co to bude. Tak příště.

A teď už rychle domů. Večeře, koupání, chystání na zítřek a pak konečně do postele. Mám toho opravdu za celý den plné zuby. A tak se není čemu divit, že když děti nedělají přesně to, co jim říkám a přesně v tu dobu, kdy to vyžaduji, tak vybouchnu a řvu. Mám všeho až po krk a večer končí se slzami v očím nejen mých dětí ale i mých. Zase jsem to nezvládla. Ach jo. Padám do postele a je mi hrozně. Kašlu na to, jsem ta nejhorší matka na celém světe. Všechny body, které jsem nasbírala během dne, jsou v čudu. 😓

A zítra budou špagety s kečupem!“

Také to znáte? O tom, jak na to jít úplně jinak zase příště.
Do té doby se můžete začíst do Letních pohádek.
🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅🔅