Tak jak to vlastně máme

Každý z nás má v sobě tři úžasné části, které by byly opravdu naprosto dokonalé, kdyby spolu pěkně spolupracovaly a byly pod kontrolou. Ale to se bohužel většinou neděje. Bývá to spíš naopak.
Každá z těchto částí  chce mít navrch a ty ostatní dvě ji nezajímají. Někdy se i stane, že se „domluví“ dvě části, ale to pak bývá na úkor té třetí a rozhodně je to k neprospěchu nás samých.

A my hledáme rovnováhu a tak je dobré se nejprve dobře poznat. Jedině pak může nastat změna. Samozřejmě změna k lepšímu.

A o čem je tu vlastně řeč? Kdože v nás to může ve finále stát proti nám? Jsou to tyto tři části:

Pokud by se stalo, že by se tyto části spolu domluvily a my bychom dokázali využít pouze jejich výhody, tak by to vypadalo takto:

Citlivka ví, co potřebujeme.
Myslitel by vymyslel, jak to udělat.
Pohodář by to prostě a jednoduše udělal. 

V nějakém praktickém případě by to mohlo vypadat třeba tak, že cítíme, že by nám udělala dobře procházka na čerstvém vzduchu. Na chvíli vypadnout od všech starostí, zavřít dveře za ne úplně dokonale uklizeným bytem (uklidíme až se vrátíme, nic se nestane), vypnout hlavu a jen tak se procházet po lese a užívat si přítomný okamžik.

Tak super! Myslitel vymyslí nějakou úžasnou trasu. Přesně ví, kolik máme času a kudy jít.
A tak jdeme a užíváme si to tak, abychom se cítili osvěžení a odpočinutí. Zkrátka značka ideál.

Bohužel ideální stav nastane málokdy. Je tisíce variant, které se mohou konat a s největší pravděpodobností také nastanou. Například by to mohlo dopadnout takto:

Začátek je stejný, cítíme, že nutně potřebujeme jít ven na procházku do lesa. A myslitel vymyslí, že by to šlo, ale až pověsíme prádlo a vyluxujeme a také je nutné právě teď umýt nádobí. Jo a abychom nezapomněli, tak rozhodně nemůžeme jít dřív,  dokud se nedopeče bábovka. Protože co kdyby náhodou přišla návštěva a my neměli svou domácnost naprosto dokonale připravenou.

A tak se celý den nezastavíme a jen se pachtíme a u toho jsme ještě schopni vymyslet co všechno ještě musíme a nesmíme a měli bychom a neměli bychom a co se stalo a nestalo…
To nás samozřejmě dokonale unaví a stejně už je skoro večer a tak na to kašleme, nikam nejdeme.
Ale rozhodně se dobře necítíme, protože stejně není vše dokonalé.

A pohodáři se od začátku vlastně ani moc nechtělo a tak přispěchá s „dobrým“ nápadem, že když si dáme něco dobrého, tak nám bude dobře i bez nějaké zbytečné procházky. Přece jen by to byla velká námaha.
A tak sáhneme po skleničce vína, cigárku a nebo své oblíbené čokoládě. A taková televize není také úplně k zahození. Na chvíli je nám opravdu dobře, než nastoupí opět myslitel se svými vymyšlenými výčitkami. A nakonec se cítíme ještě hůř než na začátku.

Pokud se to stane občas, nic proti, ale pokud se z toho stane pravidlo a začarovaný kruh, není o co stát.

Naštěstí je tu ještě někdo, komu opravdu přísluší, aby měl navrch. Je to náš kompas, naše Já. Problém bývá v tom, že o něm tak moc nevíme, je z různých důvodů skrytý a může být pod vlivem myslitele, citlivky nebo pohodáře.

A pokud chceme opravdu začít dělat to, co si přejeme, je naším úkolem ho znovu objevit a dát mu jeho ztracenou sílu. A budeme dělat to, co si přejeme a nebudeme ovládáni těmi našich třemi rádoby kamarády. Nemusí to být úplně jednoduché, ale stojí to za to. To Vám slibuji.

Tomuto tématu jsem věnovala celý eBook s názvem Rovnováha v nás.
Jsou v něm popsány podrobně tyto všechny naše části. Už jen tím, že o nich víme, mohou ztratit svoji moc. Ale někdy je zapotřebí se jim věnovat více, pochopit jejich záludnosti a svým způsobem se od nich osvobodit. A získat tak svobodu toho, že Já rozhoduji o tom, co chci a to také dělám.

K tomu nám pomůže nejen pochopení, ale i praktické úkoly, kterými je eBook doplněn.

A co můj myslitel, citlivka a pohodář?

Také je samozřejmě mám a jsem za ně vděčná, protože dnes už oni slouží mně a ne já jim. Myslitel právě dokázal vymyslet tento článek, citlivka to zkoukla a uznala, že by to šlo a cítí se dobře a pohodář se může projevit teď, protože si napustím vanu horkou vodou a užiji si večerní relax.

A mé já?

To je naprosto spokojené, protože dělá to, co opravdu chce a tím je předávání toho všeho, co jsem se naučila, teď právě Vám.

Děkuji za Váš zájem a přeji Vám z celého srdce právě tu svobodu, po které toužíte.