Grace právě dojela veliký kus dortu a cítila, že se jí ulevilo. Byl to náročný den v práci i doma a cítila se mizerně. Byla unavená. Cestou z práce domů už přemýšlela o tom, co si dá dobrého. Ale nejdřív večeře.
Ty tři krajíce chleba by byly až až, ale ona už myslela na to, že ještě nutně potřebuje něco sladkého. A tak přišel na řadu ten dort, veliký kus dortu. Už v půlce moc dobře věděla, že jí to stačí, ale co naplat, nešlo přestat, a tak byl po chvíli talířek prázdný, její žaludek nacpaný k prasknutí a Grace bylo špatně z toho, jak se přejedla. Zase… Pokolikáté už?
Už mnohokrát si slibovala, že se přejídat nebude. A také by měla omezit kouření. Krabička cigaret denně je opravdu moc. No i když zase tolik nejí, když kouří. Moc dobře však věděla, když si tohle říkala, že už ani to není pravda. A přitom tak moc chtěla.
Začarovaný kruh věčného chtění mít to zvládnuté a neschopnosti to opravdu změnit. „Zítra to bude jinak. Jíst budu jenom když budu mít hlad. A hodně zeleniny a žádný cukr!“ Slibuje si Grace téměř každý večer s plným žaludkem a uspokojenými chutěmi.
Ale i když to třeba několik dní po sobě dokáže, tak to nikdy není dlouhodobé.
Zase se vrátí ke starým návykům. K tomu, že únavu, špatnou náladu i smutek zajídá a zajídá.
I když ví, že to k ničemu nevede. Leda k tomu, že má zase o dvě kila víc.
Bylo by samozřejmě lepší načerpat energii a pohodu jinak, ale takhle je do daleko jednodušší,
i když velice krátkozraké.
Chceme se mít dobře, chceme se cítit šťastně. A neustále hledáme možnosti, jak toho dosáhnout.
A jak to tak bývá, nechce se nám pro to nic moc dělat.
Grace moc dobře ví, že když se necítí dobře, daleko víc by jí pomohla procházka v lese, lekce cvičení, nebo si jen tak chvíli číst. Pro to by však musela něco udělat. Ale takový instantní povzbuzovač v podobě čokolády, zmrzliny, cigarety nebo skleničky vína, přinese uspokojení daleko rychleji, a bez námahy.
Nebezpečí ale spočívá v tom, že abychom se cítili stále dobře, tak nám za nějaký čas jedna čokoláda nestačí, potřebujeme dvě. Prostě závislost, nic víc, nic míň.
Každá alespoň trochu inteligentní bytost moc dobře ví, že to tak je, ale ta jednoduchost nás přitahuje. Bez námahy se mít dobře. Hlavně že je to rychlé. A co, stojí to nějaké peníze, ale nad tím často jen mávneme rukou.
Velikou nevýhodou těchto rychlých uspokojovačů, které nám zvednou náladu je to, že jak rychle zapůsobí, tak také rychle jejich účinek zmizí. A my máme kila navíc a zatěžujeme celé tělo vedlejšími účinky. Což není hned vidět, ale ukládá se to a dříve či později se to ukáže.
Tak tedy co s tím? Odpověď je jednoduchá. Hledejme štěstí a klid uvnitř sami sebe, ne venku. Způsobů, jak toho dosáhnout je spousta. Záleží jen na nás, čemu dáme přednost. Někdo bude malovat, někdo cvičit, někdo meditovat a někdo nebude dělat vůbec nic a jen odpočívat. Jde o to, co právě teď potřebujeme.
Nemůže existovat univerzální návod pro všechny. Každý potřebujeme něco jiného, a i to se může v průběhu času měnit.
Jde o to poslouchat samu sebe a když jsem prostě unavená, tak si půjdu odpočinout a nesním dvě tabulky čokolády, po kterých ve finále únava zůstane a přidají se ještě výčitky. Když mám bolavé tělo, potřebuje protáhnout. Když je mi smutno, tak zavolám kamarádce a nebudu si rozdělávat láhev vína.
Možností je nepřeberné množství, stačí si jen vybrat. Jen stále platí, že pro svůj dobrý pocit musím něco udělat. Odměnou mi pak bude to, že efekt bude dlouhodobější a zdravější.
Samozřejmě to však neznamená, že odteď si nikdy nedám nic dobrého, nepůjdu nikdy nikomu na oslavu narozenin a budu jen meditovat, pít vodu a jíst suchý chléb.
Život není o tom si vše odpírat, je potřeba si také někdy užít bez námahy.
To je v pořádku. Když je příležitost slavit, tak slavme. Když si dám s kamarádkou láhev vína jednou za čas, tak je to také v pořádku.
Jde prostě jen o to, aby to nebyl jediný způsob, jak být spokojený. Jídlem, pitím ani kouřením se problémů nezbavím, i když to tak může v první chvíli vypadat.
Ale vlastně na druhou stranu jsme každý zodpovědný pouze za svůj život a tak je to na nás, jak se rozhodneme a co pro sebe a své zdraví uděláme. Jestli do nekonečna budeme hledat výmluvy anebo už konečně uděláme změnu a začneme být opravdu zodpovědní za to, jak se cítíme a jak vypadáme.
A pokud ne, tak si prostě nemohu stěžovat třeba na geny, které způsobily, že mám kila navíc, když se obden přejídám abych zajedla vše, co mě trápí.
Více o tom, proč se nám někdy nedaří překonat sami sebe a konečně dlouhodobě změnit své chování se můžete dočíst v eBooku Kdo o mně rozhoduje ve mně.
A pokud máte chuť s příchodem jara trochu provětrat i svůj život, můžete se podívat na eBook zdarma Pět kroků ke zjednodušení života.