Jaké by to bylo, kdyby…

Grace se na sebe podívala do zrcadla a podle instrukcí, které si právě přečetla v knížce o sebelásce, začala opakovat jednoduchou větu: „Mám se ráda, mám se ráda.“ Myslela si, že toto cvičení bude naprosto v pohodě, že tento ranní rituál je otázku několika minut a že se po něm bude cítit úžasně. Přesně tak, jak bylo popsáno na straně sto padesát dva.

Je to naprosto jasné, každý se má mít rád. Grace to věděla a ve vědomí byla přesvědčená o tom, že to tak má i ona. Tak co je za problém, když jí slova nelezou z pusy a celá se u toho kroutí? Není na tom nic složitého, naprostá banalita několikrát opakovat tuhle stupidní větu.

Úplně cítila, jak se v ní všechno bouří, nevěděla proč. Věděla však, že to je zcela jednoduchý úkol, ale něco hluboko v ní se vzpouzelo a snažilo se jí přesvědčit o opaku.
Jakoby zevnitř slyšela, že je to celé nesmysl, že si lásku nezaslouží, že má blíž k nenávisti, než k přijetí a sebelásce.

Toto zjištění jí začalo dávat smysl. V myšlenkách se vrátila do dětství a jakoby to bylo dnes, slyšela jasně „pravdy“, které převzala jako malá a měla je zapsané hluboko v podvědomí:

• Lásku si musíš zasloužit.
• Nemysli si, že někdy něco dostaneš jen tak, vše si musíš tvrdě odpracovat.
• Podívej se na to, jak je babička smutná, když takhle zlobíš. To tě nebude mít ráda.
• Jsi taková a měla bys být jiná, lepší.
• Když se takhle chováš, tak tě nikdo nebude mít rád.

A pak už jí to nikdo ani říkat nemusel, pak už si to začala říkat sama: „Nejsi dost dobrá, když tohle neumíš a když máš deset kilo navíc a když tohle nevíš a když se takhle chováš a tohle děláš a tohle zase ne, nic si nezasloužíš, nikdo tě nemůže mít rád.“

Grace má problém s láskou a přijetím, ale naše vnitřní přesvědčení se mohou týkat úplně všech oblastí našeho života:

Tato naše limitující přesvědčení jsme si nasbírali během dětství. Tehdy jsme ještě nebyli schopni si vybrat, čemu věřit a čemu ne. Malé dítě bezmezně důvěřuje dospělým a vše co mu říkají, si zapisuje do podvědomí.
A tam to pak je uložené a ovlivňuje nás to. Vždyť kdyby to tak nebylo, tak bychom byli všichni spokojení, úspěšní, měli bychom ideální váhu a dělali to, co opravdu chceme.

Toto chceme a víme, že můžeme mít. Ale pouze ve vědomí. Naše podvědomí je naprogramované na to, že si lásku nezasloužíme, že za nic nestojíme, že kdo je bohatý, ten je lump…
Těchto přesvědčení máme v sobě každý mnoho a jsou to právě ona, která nám nedovolí udělat skutečnou změnu v našich životech.

A pak se trápíme a nerozumíme tomu. Vždyť je to tak jednoduché, když chceme třeba zhubnout. Ale ono to nejde, zkoušíme to stále znovu a znovu, ale vždy se po nějaké době vrátíme k našim starým návykům a s tím i ke kilům navíc. Možná by to mohlo být proto, že vnitřně věříme tomu, že když se ochráníme kily navíc, budeme v bezpečí, nikdo neuvidí, jak jsme citliví a zranitelní. Potom se těch kil opravdu nemůžeme zbavit, protože je zkrátka potřebujeme. Jsme přesvědčeni o tom, že být štíhlí, je nebezpečné.

A jaké by to teda bylo, kdybychom uměli změnit ta naše přesvědčení, která nejsou prospěšná a nahradili je takovými, která jsou užitečná a díky nimž můžeme žít spokojený a naplněný život?

Klíčem k našemu podvědomí je metoda PSYCH-K® , která umí velice jednoduše tato naše vnitřní, limitující přesvědčení přepsat. A pokud pak věří naše podvědomí i vědomí tomu stejnému, máme vyhráno.
Pak můžeme žít život s lehkostí a ne se donekonečna zabývat tím, co nechceme, co nám nejde a co nemůžeme. Je to až podezřele jednoduché, ale opravdu to funguje.
Více o PSYCH-K®.