Chtěla bych mít dokonalé tělo

Grace se rozhlédla po místnosti, kam právě dorazila na lekci cvičení. Konečně se odhodlala a přihlásila se. Myšlenka na to, že by se sebou měla už konečně začít něco dělat ji pronásledovala dost dlouho. Vlastně od té doby, kdy zjistila, že nedopne další kalhoty a ráno ji trvalo nekonečně dlouho, než uznala, že má na sobě něco, v čem může jít mezi lidi. Zase přibrala a cítí se hrozně. Z toho začarovaného kruhu snad není cesty ven.

Naštěstí se opět vyhrabala z tohoto poraženeckého stavu a začala jednat. Míň jídla, více pohybu a musí to už konečně vyjít a těch deset kilo půjde dolů. Tentokrát to dokáže.

Teď se ale dívá kolem sebe, vidí všechna ta dokonalá těla a začne přemýšlet o tom, jak je to možné a proč právě ona musí donekonečna řešit to, že není spokojená s tím svým. Začalo to v pubertě kdy přibrala a s výjimkou pár let, kdy vypadala jakž takž k světu, to řeší celý život. A to už pár let je.

Proč nemá také to krásné, štíhlé tělo, které může jíst co chce a nepřibere? A cokoli si na sebe obleče, to vypadá dokonale? Bylo by pak vše jednodušší a konečně by se mohla začít mít ráda a byla by spokojená.

Myslím si, že mnoho lidí řeší, že by raději vypadali jinak. A nejenom ti, co mají kila navíc. Jsou to i ti, co mají kil málo, ti co jsou malí i ti, kteří jsou naopak příliš vysocí. Někdo by chtěl tělo zdravější, někdo výkonnější, jiný zase klidnější…. Zkrátka hlavně ne to svoje. Variant nespokojenosti bývá nekonečné množství.

V případě Grace je tělo moc tlusté. A samozřejmě jí vadí, že nevypadá dobře, ale hlavně někde uvnitř sebe cítí, že to není ona. Že se možná pod kily tuku skrývá její pravá podoba. Její opravdové já.

Z nějakého důvodu (a bude jich asi víc) začala jíst víc než bylo potřeba a tím se možná krátkodobě cítila lépe. Jídlem si nahrazovala to, co jí chybělo. Možná to byla láska, možná sebevědomí, možná důvěra v to, co se právě děje v jejím životě, možná to byla jen touha po smysluplném životě.

Zkrátka se stalo, že teď tu stojí a závidí ostatním, že nevypadá jako oni. A i když si říká, že třeba mají jiné starosti a také řeší spoustu důležitých i nedůležitých věcí, tak ona vidí jen to, že jsou všichni dokonalí a ona ne.

Nemůže si pomoci a trápí se tím čím dál tím víc. A to trápení pak musí zajíst. Nejde jí si dát jen malou večeři, sní pak ještě celou čokoládu, aby se jí ulevilo.

Ale zítra to určitě vydrží a nebude tolik jíst….

Je to začarovaný kruh, ze kterého není tak úplně jednoduché se vymotat. Hlavně to není o tom, že to bude hned. Také se nestalo ze dne na den, že Grace přibrala deset kilo a tak to nejde ani opačně. Musí to jít postupně. A velice důležitým krokem v tomto procesu je přijetí toho, jak to mám dnes (Dnes je dnes) a pak také určitá míra laskavosti k sobě samé. Laskavosti, která se může projevit tím, že na sebe nebudu tak přísná. Uvědomím si, že to co není, může být.

Právě laskavost ke svému tělu může být ten klíč ke změně. Když moc tlačím, tak se to nedá dlouhodobě vydržet. Když se budu týrat a držet nesmyslné diety, tak to s největší pravděpodobností skončí tak rychle, jak to začalo a když se budu nenávidět za to, jak vypadám, tak se stane to, že to bude ještě horší.

Takže jak z toho ven? Jednoduše a hlavně s určitým záměrem a cílem. V tuto chvíli však postačí hluboké uvědomění, že mé tělo je naprosto dokonalé. Pracuje dnem i nocí na tom, abychom byli zdraví, abychom mohli žít a naplňovat své sny, abychom se mohli realizovat. Protože právě o tom život je. Ne o tom, jak vypadáme.

Dobrou zprávou na závěr však může být to, že když jsem spokojená uvnitř, pak se to ukáže i navenek. A pokud jsem na začátku a nevím kde začít, zda uvnitř nebo venku, tak platí jen jedno pravidlo: je jedno kde začneme, ale hlavně to udělejme.

Stačí jen třeba malý krůček a pak přidávat. Protože jeden dobrý návyk vytváří další dobré návyky. A když třeba začnu jednou krátkou meditací a nebo kilometrovou procházkou, je to jedno, jen je potřeba přestat hledat výmluvy a začít něco dělat. Samo se to nestane.

Velice dobrým pomocníkem na cestě ke změnám je metoda PSYCH-K®, která pracuje s tím, že na hluboké úrovni dokáže přepsat naše stará přesvědčení (např. typu: Nezasloužím si lásku. Nejsem dost dobrá. Nejsem dokonalá.)

A příště to bude právě o tom, jak je důležité nechtít vše hned, ale jít postupně za svým cílem 🙂

Do té doby inspiraci můžete najít v eBooku Kdo o mně rozhoduje ve mně.