Temná stránka v nás

Každý ji v sobě máme, ať už o ní víme nebo ne. Prostě je to naše součást a není potřeba se za ni stydět. Bez ní bychom totiž nebyli tím, kým jsme. Tvoříme celek a ten se skládá ze světla i tmy. Tak jako den a noc, nádech a výdech, život a smrt, láska a nenávist, zvuk a ticho.

Nemůže být jedno bez druhého. Dalo by se dokonce říct, že jedno druhé tvoří.

Problém je v tom, že svou temnou stránku skrýváme a snažíme se dělat, jako by neexistovala. Máme pocit, že když budeme jen dobří a šťastní, tak nás budou mít všichni rádi. A hlavně pak budeme mít rádi sami sebe. Zkrátka, že jedině tak budeme dokonalí.

A co to vlastně je, ta naše temná stránka? Je to ta naše část, kde jsou skryté naše „špatné“ vlastnosti. V té mé jsou například různé strachy, bolesti, trápení a také má hrdost a nepoddajnost.

A jak vypadá to Vaše místo? Co je v něm ukryté? Jaké trápení, jaké touhy, jaké starosti? Je v něm nenávist, zloba, závist, pýcha, nedostatek sebevědomí nebo něco úplně jiného?

Nebojme si to přiznat. Něco z toho, co bychom raději neměli, máme v sobě opravdu všichni.
A nemyslím si, že kdybychom neměli, tak by se nám žilo lépe. Nezapomínejme na to, že bez strachu zkrátka nepocítíme radost z bezpečí, bez ticha nepoznáme zvuk nebo bez smutku nepoznáme radost.

Většinou máme tyto své „slabosti“ pod kontrolou, ale může nastat i situace, kdy nás některá složka temné stránky naprosto ovládá. A nemůžeme si pomoc. Rozum nám říká, že je to nesmysl se tímto zabývat, ale nic naplat. Občas se chováme jako malé děti, když jim někdo vezme hračku. A jsme bolaví a vztekáme se a propadáme se čím dál tím hloub do své temnoty.

Máme svá trápení a naším úkolem je naučit se s nimi žít. Co to znamená? V první řadě to, že o nich víme, dokážeme je pojmenovat.

Já jsem například děsně hrdá a ta moje hrdost mi brání například v tom požádat o pomoc, poprosit o odpuštění a v některých případech se i omluvit. A nebo také mávnout rukou nad něčím, co mi kdo řekl nebo udělal.
Kolik by mi to ušetřilo bolesti a trápení, kdybych tohle dokázala a donekonečna se nebabrala
v malichernostech.

Ale je to proces. Nikdy se ničeho nezbavíme lehce jako mávnutím proutku. Žijeme dlouho podle nějakých pravidel a nastavení a není pak možné se jich zbavit přes noc. Je potřeba udělat několik kroků:

• Pozorovat
• Pojmenovat
• Přijmout
• Propustit (pokud už to nepotřebujeme)

A proč se vlastně do něčeho takového vůbec pouštět? Protože když se snažíme potlačovat naši temnou stránky, stojí nás to opravdu mnoho síly a vytváříme tím veliké napětí v sobě samých.
A tohle napětí se nedá dlouho vydržet a jednoho dne prostě vybuchneme. A to často kvůli nějaké naprosté maličkosti. Protože právě tato maličkost je ta pomyslná poslední kapka.

Ale dobrou zprávou může být to, že právě v naší temnotě může být ukrytá zároveň i naše síla.
I když se to zdá nelogické, může to být tak. Protože když tuto naši stránku objevíme a naučíme se s ní žít, může nás to neskutečně obohatit a posílit.

Jak je to možné? Je to tím, že když se třeba rozzlobím a využiji svou zlobu k něčemu co pak dokážu. Třeba si jednou konečně dupnu a nebudu pořád ta hodná a spokojená s málem a řeknu si šéfovi o zvýšení platu a nebo partnerovi konečně o to, co si opravdu přeji.

A nebo po noci strávené ve smutku a sebelítosti najednou pocítím úlevu a dokážu být vděčná i za nějakou maličkost. Protože si uvědomím, co je opravdu důležité a co ne.

Takže hurá do našich temnot. Cesta to není lehká, to nikdo neříká, ale její objevování stojí za to.
A na konci je ukrytý poklad. Je tam ukryté naše opravdové já, jsme tam takoví, jací opravdu jsme.