Mé malé každodenní laskavosti

Grace má dnes pocit, že je proti ní snad celý svět.
Všechno je tak nějak špatně, cítí se hrozně, je naprosto vyčerpaná. A to je teprve odpoledne. Děje se to pořád dokola. Má pocit, že po ní stále někdo něco chce. Nemá ani chvilku pro sebe, pořád něco zařizuje, uklízí, vaří, stará se o to, aby všichni byli spokojení a asi se jí to snad i daří, ale dnes jí došlo, že už toho má plné zuby.

Co kdyby taky třeba někdy někdo udělat něco pro ni? Ne, to nikoho nezajímá. Nikdo se nezeptá jak se má, jestli by něco nepotřebovala, to ne. Všichni to berou tak nějak automaticky, že je tu jen pro ně. U dětí se to dá ještě pochopit, ale manžel, kolegové v práci a dokonce i rodiče by snad mohli vidět, že už toho má dost.

Ne, nikdo to nevidí. A jak by také mohl, vždyť Grace vypadá, že je naprosto v pohodě. Alespoň se tak tváří. Nikdy si nestěžuje a vždycky udělá to, co po ní ostatní chtějí. Tak jak se pak může divit?

Ale co, může si za to sama. Má se ozvat, má říct, že je na pokraji zhroucení. Nemůže spát, jak pořád myslí na to, co je ještě potřeba udělat. Únavu zajídá tunou cukru. Hrnky kafí, které vypije za den už dávno přestala počítat. Ale to samozřejmě stejně nepomáhá.

„Sakra“, alespoň si trochu uleví a zavírá oči. Ale místo spánku, po kterém tak touží, jí začínají téct slzy.
Proudy slz sebelítosti se jí valí po tvářích a ona zase ví, že tahle noc bude hodně dlouhá…..

Stejně tak jako Grace, se mohou cítit i mnohé z vás. Můžete mít pocit, že všechno stojí jen na vás a že pokud to neuděláte a to nejlépe teď hned, tak se zboří svět (přinejmenším). A tak do naprostého vyčerpání jen pracujete a pracujete  a pokud by náhodou hrozilo, že všechna práce bude hotová, tak se určitě jako na potvoru, zase nějaká někde vyloupne. I kdyby to byla ta největší zbytečnost. A nebo určitě někdo zavolá a bude po vás něco chtít. A vy, protože se to tak prostě dělá, tak půjdete na pomoc a neřeknete ani popel.

Vždyť tak je to v pořádku, vždycky a všem vyjít vstříc. Na každého být milá, nikoho neodmítnout. Každému prokázat kdejakou laskavost. To je to důležité, hlavně aby byli všichni spokojení.

Ale kde jste vy, milé ženy?

• Stihnete také v tom nikdy nekončícím maratonu myslet na sebe?
• Vzpomenete si vůbec, že taky něco potřebujete ve chvílích, kdy je relativně klid?
• A nebo je to vždycky až tehdy, kdy už opravdu nemůžete?

Vím moc dobře, že to takto má mnoho žen a je to smutné. A proto je už konečně potřeba s tím něco začít dělat, než se všechny utopíte v tom oceánu starostí a povinností….

Udělejte něco dříve, než vybuchnete, rozzuříte se a nebo rozpláčete, protože už opravdu nemůžete. A to se pak možná ostatní diví, co?  „Ty jo, vždyť jsem toho tak moc neřekl.“ „A vždyť se tak zase moc nestalo“, pak můžete slyšet. Ale právě že stalo a často ta poslední kapka je naprostá maličkost.

Co se totiž děje když neustále lavírujete na pokraji svých sil? Stane se to, že hledáte na své vyčerpání, únavu a další nepříjemné emoce nějaké řešení. Každá z nás se chce cítit dobře. A takovým spolehlivým a instantním uspokojovačem bývá často:

Je to rychlé a na chvíli to pomůže. Tak proč toho nevyužít, že?

Mám pro vás ale jiné řešení a to velice jednoduché, zato však naprosto spolehlivé a hlavně trvalé.

Pojďte už jedou provždy dát sami sebe na první místo ve svém životě. „A není to náhodou sobecké?“ Možná se ptáte. „Ne není“, taková je odpověď.  A je to naprosto logické. Jak můžete někomu něco dát, když to sami nemáte? Jak můžete být spokojené, když na sebe vůbec nemyslíte?

Pokud budete o sebe pečovat, starat se o sebe a myslet na sebe, tak se stane to, že pak můžete dát ostatním daleko víc. Protože máte z čeho dávat. Co dáváte ostatním, když jste sami vyprahlé? Sice možná uvaříte, ale tak trochu s odporem, protože to nikdo neocení. Možná nemáte ve dřezu ani jeden špinavý talíř, ale jste rozzlobená, že vám nikdo nepomohl? A možná uděláte pro každého to, co od vás žádá, ale pak tak nějak čekáte, že vám to vrátí. A když se to nestane, tak je zle.

Být sama pro sebe na prvním místě neznamená, že se na všechno a všechny vykašlete a nikomu už s ničím nepomůžete. Také to samozřejmě neznamená, že už nebudu nikdy nic dělat.

Právě naopak, dělejte to dál, ale také si dovolte to, co chcete vy. Jsou to takové malé každodenní maličkosti, které vám zpříjemní den a pokud si je dopřejete, budete se cítit o mnoho lépe. Takže to neznamená, že svůj život naprosto změníte a budete se chovat jako rozmazlená princezna. Znamená to jen, že odteď pro sebe každý den uděláte něco, co máte ráda. Z těchto maličkostí se pak tvoří celý den a dají vám pocit jistoty.

A stačí opravdu maličkost třeba v podobě:

• chvilky odpočinku,
• procházky,
• protažení celého těla,
• zdravé večeře,
• nebo chvilky nicnedělání s knížkou v ruce a nohama na stole.

A nebojte, ta práce vám neuteče a lidé (ano, děti také :-)) kolem vás také dokáží chvilku počkat.

Nečekejte, co pro vás kdo udělá, nečekejte na to, co na vás zbyde. Dejte si to sami a uvidíte ty zázraky, které se budou dít. A stačí opravdu pár minut pro sebe a hned bude všechno vypadat o mnoho radostněji, to vám garantuji.

A pokud vám to přijde smysluplné a máte chuť se o tom, jak si dopřávat každodenní laskavosti co nejpohodlněji, dozvědět víc, tak právě pro vás je tu nový Minikurz LASKAVOSTI.

A nebo se zatím můžete inspirovat v eBooku zdarma: Pět kroků ke zjednodušení života.

Přeji krásný den 🙂