Čokoláda (ani jiné jídlo) za to nemůže

Grace stojí u regálu v obchodě a vybírá si čokoládu, kterou si koupí. Nějaké jsou v akci, jiné má ráda a jiné nemusí. Zvažuje všechny možnosti. Nakonec si vybere tu oblíbenou, ale protože má domů ještě dlouho cestu, tak si do košíku přihodí ještě jednu malou čokoládovou tyčinku, mléko, vajíčka, sýr a jde zaplatit.

A samozřejmě tu tyčinku rozdělává hned za dveřmi obchodu. A jak jde a myslí na kdeco, tak ani nevnímá její chuť a vlastně ji tak trochu překvapí, když zjistí, že ji snědla. Ach jo, pomyslí si, vyhodí obal do koše a už se těší domů, až si uvaří kafe a rozdělá si tu celou tabulku. A tak nějak podvědomě přidá do kroku, aby to bylo co nejdřív.

Ale dopadne to naprosto stejně. Grace si nedokáže v klidu sednout a vychutnat si pohodu, ani kafe ani tu zpropadenou čokoládu. A tak je snědená, ani neví jak.

A zlobí se na sebe, že je jí špatně, že zase určitě přibrala a hlavně že to zase nevydržela a vůbec si ji kupovala. To je celá ona, neschopná a nemožná.

A vlastně se zlobí i na tu čokoládu, protože kdyby nebyla…. Tak by ji nejedla…..

Tak jednoduché by to mohlo být…. Kdyby nebyla čokoláda, tak by Grace neměla nadváhu.
Asi moc dobře cítíte, že to tak není a ani nemůže být. Za to co jíme, jak se cítíme a nakonec i za to, jak vypadáme opravdu čokoláda, ani knedlíky, ani brambůrky, ani dorty nemohou.

Ty plné regály jídla v obchodech tu byly, jsou a budou.

Na nás však záleží, co si z nich vezmeme a hlavně co pak s tím jídlem uděláme.

Nikdo nás přece nenutí to jíst, nebo ano?

Ale jak to udělat, když ta chuť je tak hrozná a nedá se vydržet? Samozřejmě tu jsou takové ty obecné rady typu:

• Nechoďte nakupovat, když máte hlad nebo chuť.
• Raději nic z toho, co nevydržíte nejíst, nemějte doma.
• A zkuste nahradit vysoce kalorická jídla nějakými dietnějšími.

Tohle všechno asi moc dobře víte, a také víte i to, jak to dopadá. Jsou to opravdu jen slova pro někoho, kdo prostě bez čokolády nemůže být.

Co na to jít jinak?

Nejprve si je potřeba uvědomit, že změny typu: Už to nikdy nebudu jíst! Ani se toho nedotknu apod., nefungují! Možná jste je už vyzkoušeli a po pravdě: jak dlouho jste to vydrželi? (Vydržet se to nedá.)

Ke svobodě v jídle vede jediná cesta. Není krátká a nemusí být jednoduchá, ale stojí za to, protože je pak výsledek trvalý a přinese Vám pohodu a hlavně pak nebudete pod nadvládou svých chutí. Takže jak?

• Co mi ta čokoláda přináší? Je mi po ní dobře? Cítím se pak uvolněná? Zajídám nějakou emoci? Jakou? Potřebuji více energie?
• Když budete znát odpovědi na tyto otázky, tak pak můžete to napětí, smutek, nejistotu uvolnit jinak. Například procházkou, dobrým čajem, cvičením nebo rozhovorem s někým blízkým.
  Také možná pomůže odpočinek a otázky: proč jsem unavená? Špatně spím? Málo spím? Proč? Pokud se celkově budete cítit lépe, nepotřebujete se dosycovat jídlem.
• Dnes je doba úžasná na informace. Můžete si najít všechno. Tak hledejte: jak působí cukr ve vašem těle? Jak mouka a výrobky z ní? Jak vysoce průmyslově zpracované potraviny?
  Možná už jen to Vám pomůže k rozhodnutí s tím něco začít dělat.
• Tím, že takto začnete uvažovat, se Vám otevře velké pole pro práci sama se sebou. Vše souvisí se vším, a proto možná přes jídlo otevřete další dveře k sebepoznání. To je nezbytné k tomu, aby se mohlo něco změnit.
  Když víte, jaká jste, co potřebujete a po čem toužíte, tak je pak jednodušší to dělat. Je neskutečné množství zdrojů (videa, knihy, semináře), vybírejte podle toho, co Vás osloví.
• A poslední bod se týká toho, že změna není o jednom velkém rozhodnutí, ale o každodenních malých. Každý den se několikrát rozhodujete, co budete jíst, dělat a jak se cítit. A proto, když se jednou rozhodnete špatně a tu čokoládu prostě sníte, zkuste to nevzdat a zítra si ji nekoupit.

Na Vaší cestě nejste sami a držím Vám pěsti. Zvládnete to, vím to!

A jeden tip závěrem: Podívejte se tady.