Jsem ležérka a dost mě to baví

Když na sobě pracujeme, tak většinou začneme tím, že odhodíme to, co už se nám nehodí, co nám škodí víc, než prospívá, zkrátka vše nepotřebné. To je naprosto v pořádku. Je dobré vědět, kdo nejsme. I já jsem to tak dělala. Odhazovala a odhazovala. A asi před třemi roky jsem si položila otázku: Ale kdo tedy vlastně jsem, když odhodím ty nánosy?

A jak to tak v životě chodí, když položíme otázku, tak také dostaneme odpověď. Už ani nevím, kde to na mě vyskočilo poprvé, ale vím, že mě to oslovilo takřka okamžitě. Možná to bylo tím, že to bylo něco jiného.

Mám moc ráda taková ta různá psychologická, astrologická či enneagramová rozdělení osobností. Tohle však bylo něco jiného. Tohle rozdělení bylo zcela praktické a týkalo se hlavně (ale zdaleka ne jedině) módy a rozdělení lidí do skupin podle toho, jak se oblékají. Celá tato dokonalá metoda se jmenuje OCTO CODES a její zakladatelkou je bývalá módní návrhářka Táňa Havlíčková.

Když mě něco zaujme, tak tomu hned potřebuji přijít na kloub, proniknout hlouběji. A tak jsem po zhlédnutí několika videí, hned objednala knížku a začala pátrat po tom, jaký typ z těch osmi asi budu já. Některé jsem samozřejmě vyřadila hned. Věděla jsem okamžitě, že určitě nejsem typ sportovní (kamarádka), extravagantní (hvězda), okázalý (královna) ani avantgardní (čarodějka) typ. Také asi nebudu elegantní (dáma), říkala jsem si.

A tak mi zbyly tři: romantický (princezna), nekonvenční (rebelka) a ležérní (pozorovatelka). U toho jsem zůstala do té doby, než dorazila kniha a já začala studovat. Mezitím jsem si také udělala na stránkách OCTOGRAMU malý test, kde byste měli na konci vědět, jaký typ jste. A víte, co mi vyšlo? Že v tom mám chaos a nepatřím nikam. A bylo to.

Ale to bych nebyla já, abych na to nepřišla. Pátrala jsem dál, postupně vyloučila ty dva, zbyl mi jen jeden, ten můj.

A to je styl ležérní. Byl to tenkrát velice silný zážitek, tohle uvědomění. Protože to šlo opravdu z hloubi duše. Prostě jsem najednou uviděla kousek sama sebe. Takový ten opravdový, ne naučený.

Jak už jsem se zmínila, toto rozdělení není jen o tom, co nosíme na sobě a jaké máme doplňky, i když je to základ této metody.

Věděli jste, že třeba kabelka Vás dokáže odhalit téměř okamžitě? Třeba extravagantní typ má velice rád hodně barevné kabelky všech tvarů a nemusí být ani nijak kvalitní, romantická žena bude určitě mít maličkou kabelčičku, rebelka velkou tašku z kvalitního materiálu, kabelka elegantní dámy bude rozhodně sladěná s botami a ostatními doplňky, čarodějce bude na rameni viset vak, okázalý styl bude také dobře sladěný s velice drahou kabelkou a sportovní typ asi nebude mít žádnou, ale spíš batůžek na zádech J

Je to také o tom, že každý styl má své talenty, své přednosti, svá uplatnění. Takže pokud třeba hledáte novou práci, tak i toto by Vám mohlo pomoci.

Také to velice napomáhá vztahům s ostatními. U nás doma je už naprosto běžné, že když se o někom bavíme, tak automatiky dodáme, jaký je to styl. Takže věta: No jo, „to byla sportovka jako vyšitá“ nebo „vždyť on byl romantik“, jsou naprosto běžné a nahradí dalších několik vět o popisu dané osoby. A tak trochu víte, co od takového člověka čekat.

Dokonce tomuto „octocodesovému bláznovství“ podlehla i jedna má dcera (okázalá královna J), která to té doby vždy říkala: „Mami, ty tvoje metody mě nezajímají, to přece víš.“

Ale tohle pozorování baví i ji. A moje druhá dcera, mimochodem rebelka, ta se tomu dlouho bránila. Protože rebelky se nechtějí nechat moc zařazovat. Ale jednou mi řeka: „No, vůbec tomu nevěřím, ale když jdu po ulici, tak někteří lidé jsou tak jasní, že mě hned napadne: aha, tak takhle asi vypadá hvězda.“

Samozřejmě to není tak jednoduché. Velice často se skrýváme, chceme nosit, to co je moderní a plácáme všechny věci dohromady. Také dáváme na rady našich blízkých, co nám sluší a co ne. A také jsme ovlivněni z rodiny. Když je třeba například naše maminka dáma, tak nám jako malým nedovolí si vzít pruhovaté tričko a k tomu květovanou sukni a nenechá nás chodit naboso, protože to se prostě nedělá. A my jako malá čarodějka někde uvnitř velice trpíme, protože právě tohle potřebujeme.

Ale pokud jsme ovlivněni zdravě, tak se stávají styly našich rodičů bonusem. A to je také dobré vědět, případně správně využít.

A také se vlastně v dnešní době snažíme být všechno: sportovat, meditovat, být dobrou mamkou doma u plotny i divoženkou u ohně a také být dokonale vzornou a výkonnou v práci. A býváme z toho velice unavení. Zkrátka proto, že to nejsme my.

Je naprosto dokonalé a úlevné vědět, kdo jsem. Já jsem ležérka a mým talentem je pozorování, empatie, naslouchání a čtení knih a psaní. A tak se tomu věnuji, a pokud jste dočetli až sem, tak se tomu věnuji snad dobře.

Psala bych dál, dalo by se toho ještě mnoho, ale už je to vlastně napsáno. Takže pokud Vás to zajímá, odkazuji Vás na samostudium. Opravdu to stojí za to. Je to velice dobrodružná cesta do nitra.

A přeji hodně štěstí a mnoho objevných momentů.